Leasing je jednou z forem financování, která nahrazuje investování. Jedná se o jednoduchou obchodní operaci mezi pronajímatelem a nájemcem, kdy předmětem leasingové smlouvy může být jak věc movitá, tak i nemovitost.
Leasing se netýká pouze osobních automobilů. Díky leasingu si může nájemce pořídit nákladní automobily, návěsy i přívěsy, tahače, autobusy, manipulační nebo zemědělskou techniku, a to novou či ojetou, dále pak strojní a výrobní zařízení nebo nemovitosti. Délka pronájmu s následnou koupí najaté věci může být různá, záleží na povaze předmětu a nabídce konkrétní leasingové společnosti. Stejně tak se může lišit i výše akontace, která se pohybuje od 0 % do 70 %. Jestliže ale klient měl již u dané leasingové společnosti uzavřenou smlouvu a byl naprosto solventní, pak mu společnost s největší pravděpodobností poskytne lepší podmínky než klientům neprověřeným. Právě oblast leasingu se vyznačuje individuálním přístupem ke klientovi, což se může projevit například v úpravě splátek na nerovnoměrné nebo sezónní. Není také vyloučeno, že společnost přistoupí i na prodloužené splátky.
Základem finančního leasingu je, že financovaný předmět je po celou dobu majetkem financující (leasingové) společnosti a teprve na konci leasingu přechází vlastnictví na zákazníka (na rozdíl od operativního leasingu). Vlastnictví předmětu financování významně snižuje riziko leasingové společnosti. Ta má v případě nedobytnosti pohledávky v ruce silný nástroj, umožňující využít §185 trestního zákoníku o „neoprávněném užívání cizí věci“. Riziko odcizení nebo zničení při možné havárii je kryto havarijním pojištěním, které je vinkulováno ve prospěch leasingové společnosti. Toto pojištění může mít nižší sazby než individuální pojištění, protože leasingová společnost může s pojišťovnou sjednat lepší podmínky. Kromě pojištění předmětu je možné rovněž pojistit riziko nesplácení z důvodu ztráty pracovní schopnosti, ztráty zaměstnání apod. Naše zákony (o dani z příjmu, dani z přidané hodnoty) pojem „leasing“ přímo neobsahují, ale mluví o něm jako o „finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci“. Při dodržení minimální délky (leasingové) smlouvy je možné leasingové splátky započítat přímo do daňově uznatelných nákladů, délka smlouvy je přitom většinou kratší než doba odepisování předmětu při jeho vlastnictví.